1. díl z retrospektivní série článků o toulání na severu
V rámci svého malého privátního testování některých věcí, které prodáváme a spadají do kategorie lyžařského vybavení, jsem se jel na chvíli podívat do severního Norska. Tam, kde je zima opravdu zima, mnohdy nevypočitatelná a kde jsou podmínky pro testování kvality opravdu ideální.
Jak říkají Seveřani – není špatné počasí a podmínky, je jen špatné oblečení a vybavení.
Anebo jsi bábovka:)
Mým cílem byl ostrov Kvaløya. Je to jeden z největších ostrovů Norska, nacházející se zhruba 500 km severně za polárním kruhem. V jeho těsné blízkosti leží i město Tromsø, poslední velké město na severu Evropy.
Pokud tam jedete autem, je to opravdu trochu z ruky. Nejkratší a svým způsobem i nejpohodlnější cesta vede přes Švédsko. Nejdivočejší pak přes pobaltské státy a Finsko, ale jste zas odměněni neskutečně dlouhými prázdnými silnicemi, táhnoucí se nekonečnými lesy. Ale chcete vidět hory, musíte Norskem. V Norsku kromě úplného jihu vlastně nic jiného není. Jen hory, ostrovy – plné hor, moře s fjordy zaříznutými do strmých kopců, náhorní plošiny a stovky vrcholů.
Ať už zvolíte jakoukoliv variantu, musíte urazit minimálně 3 000 km.
Já jsem kvůli potřebným zastávkám na dvou místech zvolil kombinaci Norsko – Švédsko.
Za těch několik dnů cesty se krajina kolem vás mění. Zasněžené kopce a lesy složené hlavně z bříz a smrků vystřídají špičaté vršky hor alpského typu. Ve Švédsku sledujete, jak se krajina kolem opět zploští. I stromy se začínají zmenšovat a stávat čím dál víc houževnatými. Pak sestoupíte po klikatých silnicích dolů k norskému pobřeží, kde se kopce tyčí přímo z moře až do výšek kolem 1 000 m. Silnice stoupá, klesá, kroutí se podél pobřeží, chvílemi zamíří do vnitrozemí, kde rázem teploty spadnou o několik stupňů dolů. A za chvíli se zas před vámi objeví ostrovy a vrcholky hor osvětlené zapadajícím sluncem zvolna se prodlužujícího dne.
Těch vrcholků je zde tolik, že kdybyste na ně na všechny chtěli vylézt, nebo je sjet třeba na lyžích, nebude vám stačit jeden život.
Nutno ovšem přiznat, že letošní zima v severním Norsku nebyla úplně podle představ lyžařů či snowboardistů.
Zatímco na jihu Skandinávie panovaly podobné podmínky jako ve střední Evropě, na severu za poslední dva měsíce sněžilo dohromady asi 3 dny. Takovéto podmínky nepamatují místní snad několik desítek let. Ale je to ještě dobré, protože v tu samou chvíli na Špicberkách pršelo.
V severním Norsku byly teploty někde mezi -8°C až -18°C , takže led, kameny, vyfoukané plotny – podmínky k lyžování takřka ideální:)
Ale o tom až příště.
Tomáš V.