SATISFACTION Máry Holečka 2

SATISFACTION Máry Holečka

Mára Holeček, český ambasador značky Devold, je po Josefu Rakoncajovi další Čech, který mám na krku prvovýstup na osmitisícovku. Stálo ho to mnoho úsilí i život kamaráda. Nakonec se ale dočkal satisfakce a na pátý pokus zdolal překrásnou horu pohoří Karakoram – Gasherbrum I. A to je sakra důvod k tomu Máru trochu vyzpovídat.

10_blog

O zdolání vrcholu Gasherbrumu I jsi se pokoušel popáté, bojoval jsi už například s věkem?

Je pravdou, že s otáčejícím kalendářem a přibývajícími křížky se spousty věcí od fyzických sil přes metabolizmus po psychiku mění. Nicméně zatím ani jedno ze zmíněných není zásadní brzdou. Krom možná té poslední, kde hledání odůvodnění, proč dělat oné, je čím dál tím složitější.

 

Byly předchozí zkušenosti znát, usnadnily ti nějak výstup?

Není to jen o posledních zkušenostech, ale o souhrnu znalostí za posledních dvacet let. Jelikož každý střípek prožitého přispívá k celku. Zároveň je důležité vyrovnat se i s negativní zkušeností, aby nebyla brzdou při výkonu.

 

Co všechno hrálo v úspěchu roli? Štěstí, počasí…

Výstup můžeme vzdáleně přirovnat ke koktejlovému drinku. Aby nám chutnal, nesmí tam nic chybět, ani zásadně přebíjet ostatní ingredience. Čili, převedeno, vše musí sednout jak prďka na hrnec. Není dovolen citelný výpadek, který ovlivňujeme svojí invencí, tak po smilování božstev v podobě počasí, kondice stěny a tak dále, které nás musí celým výstupem provázet.

 

Proč sis vybral zrovna G1?

Jednoduše, jelikož je to na pohled nádherný kopec. Dokonce i v místním jazyce Balti je Gasherbrum označení pro krásnou horu. Pak mě zajímalo, zda dominantní jihozápadní stěna je stále nikým nedotčená, což se ukázalo v odpovědi, že ano. Pak teprve nastala rozvaha, jakou zvolit strategii výstupu, pečlivé nastudování chování vybrané linie, pod měnícím se počasím, a to hlavní, s kým do toho půjdu. Že to bude dřít, jsem věděl od prvopočátku.

 

Proč právě alpský prvovýstup?

Jedná se o nejvyšší sportovní hodnotu, která se nejvíce přibližuje ideálu použití pouze vlastních sil a dovedností. Zároveň pod tíhou vyrovnání se s těmi nejtěžšími přírodními podmínkami, které si člověk vůbec na sebe dokáže vymyslet a zároveň přežít.

 

Vlastně je to po dlouhé době opět český prvovýstup, a to po Josefu Rakoncajovi. Mluvili jste spolu?

Jasně, hned po návratu z Pákistánu jsme si s Joskou volali.

 

Jaký je tvůj další plán?

Plavba jachtou přes bouřlivé vody do království ledu, stínů, tučňáků, velryb, plovoucích ker bez kormidelníka. Dále panenských štítů větších od mořské hladiny, než alpské kopce. Už asi tušíte, jedná se o pohádkový kout bez lidí a s přírodními krásami neboli Antarktidu. To mě čeká na přelomu roku.

 

Á propos, jaké to bylo, když ukrajinští horolezci změnili plán? To musí jednoho naštvat, když jde o tak významnou věc.

Kdepak, vše je otevřený boj pro ty, kteří na to mají nebo si to aspoň myslí. Hory nikomu nepatří, když opomenu stát. Tím, že Ukrajinci nastoupili do stěny, zvýšili pouze tlak na cíl. Obecně platí, že konkurence, pokud je dobrá, což mohu o druhém týmu potvrdit, donutí k zvýšené aktivitě a chuti utkat se o výsledek. Nenávidět či proklínat soupeře je ztrátou energie a soustředění, pokud chci přemýšlet o vítězství.

 

Prý jsi měl na telefonu naši nejslavnější rosničku…

Alenka Zárybnická je moje letitá kámoška, které vůbec nepřeji její úděl, nám věštit počasí. Jelikož ona má z první ruky to reálné vědomí, co se děje s námi a také, co se na nás řítí. Je statečná, že mi dělá anděla strážného, protože ta úloha vůbec není záviděníhodná a divím se, že mně dávno nekopla kamsi.

 

Co je vlastně jiné na osmitisícovce? Vždyť se dá vylézt podobná cesta na podstatně nižší horu…

Už v té otázce je logický rozpor. Neboli jak popsat něco, s čím 99,99 procent z vás nemáte v průběhu života možnost jakkoliv se setkat a tím pádem ani porovnat. Tak použiji pouhá synonyma, která každý zná – chlad, žízeň, strach, opuštěnost, pekelná únava a pod krkem vás někdo neviditelný dusí. Znásobte si své znalosti pětkrát a takový je rozdíl mezi čtyřtisícovým kopcem a osmičkou.

DevoldMan 2017_1

Co děláš obvykle v BC, když čekáš na vhodnou chvíli pro výstup? Nenapadá tě, třeba, že bys to vzdal, když máš čas na přemýšlení?

Proč bych něco vzdával, když se dlouhodobě na výstup připravuji a těším? Značilo by to jediné, že pochybuji o svém konání od samotného začátku. Jediný důvod pro otočku musí být relevantní k momentálním možnostem, čímž myslím nemoc, zranění nebo ten rok nejsou vhodné podmínky. Nic jiného. Jinak si v Base Campu čtu knížky a s podivem pro spoustu lidí i pravidelně každý den pracuji.

 

Jaký je návrat do civilizace po takovém výkonu?

Stejný, jako po dobré ranní stolici. Víte, že proces je úspěšně zakončen a můžete se začít zase plnit představami a touhami. Jinak, obskákat rychle se točící kolotoč s médii a odvést prezentaci partnerům či odborné veřejnosti je v krátkém čase tím pravým peklem na zemi. Nicméně, vše patří do balíčku, který se nazývá práce.

 

Říká se, že člověk nežije, dokud se nesmíří se smrtí, co si to tom myslíš ty?

Vědomí křehkosti bytí a také odchodu na onen svět je uvědomění si kroků, které dělám a chci ještě stihnout, než vypnou světla.

 

Co ti z lidské existence, jako člověku, který balancuje na hraně, přijde nejdůležitější? A co naopak naprosto plytké?

V čase se vše mění a je to dané neklidnou duší člověka. V momentu strádání chybí jednoduchosti, které mají hodnotu celého světa. V momentě pocitu blahobytu nám není dána brzda nechtít ještě více a kvalita žití nám uniká pod rukama.

 

A co Zdenek? Je tak trochu v pozadí toho všeho, ale sám bys tam přeci nevylezl…

Zdenda Hák neboli Háček je nedílnou součástí našeho společného úspěchu. Vybrat si skvělého parťáka je povinností a já měl na to vždy šťastný vítr, který mi ho přinesl.   

 

Kde plánuješ trávit dovolenou, jestli tedy nějakou plánuješ? Bude to s rodinou?

Jasně, nejbližší bude naše podzimní Sardinie, pak lyžování v Alpách a v půlce zimy pěkně přelet do tropů k Andamanskému moři.

 

A jedna mimo mísu, jakou máš rád hudbu?

Miluji klasickou hudbu, na které jsem byl odkojen, a rokenrolové a rokové dědoušky.

 

Díky!

Mára Holeček