Nechme naše ambasadory Jindru a Dana vyprávět, jak na ně zapůsobilo Norsko.
Na další etapu po Norsku se k nám přidal náš kamarád, který po peripetiích se zrušeným letem, dorazil na konci července do Trondheimu. Město jsme si prohlédli při čekání na jeho přílet. Historické centrum se pyšní Nidaroskou katedrálou, největší středověkou stavbou Skandinávie a Stiftsgårdenem, největším skandinávským dřevěným palácem. Vyfotili jsme i typický pohled na barevné baráčky z mostu Gamle Bybro. Již ve třech jsme pokračovali přes Dombås do údolí Romsdal. Vedro a sluníčko najednou zmizely a přišel vydatný déšť, který se stal celkem častým společníkem následujících dvou týdnů. V deset hodin večer jsme se ocitli před věhlasnou Trolí stezkou, Trollstiegen. Déšť na chvíli ustal a my si mohli vychutnat serpentiny zcela sami bez jiných aut a autobusů.
S Devoldem v Devoldu
Druhý den jsme zamířili do Langevågu, rodiště Devoldu, kde se stále nachází funkční fabrika s prodejnami i malým muzeem (viz. samostatný článek). Odtud do Sunde a trajektem do Festøy. Jeli jsme podél pobřeží fjordu Hjørund přes Stryn a kolem dalšího fjordu Faletd, až jsme dorazili do Egge na začátek trasy na horu Eggenipa. Vrchol nepatří mezi běžné turistické cíle, potkali jsme jen několik místňáků. Po osmi stech výškových metrech, trochu bahýnka, překonání kamenitého terénu a pár úseku s řetězy jsme zdolali Eggenipu (1338 m). Devolďácké čepice nás skvěle chránily na větrném vrcholu, z které jsme prvně zahlédli NP Jostedalsbreen, kam mířily naše další kroky. Za odměnu po návratu k autu byla koupačka v ledové řece.
Od ledovce k ledovci
Probuzení do deštivého dne nás moc nepotěšilo, ale i tak jsme pokračovali směr Sogndal za ledovci. V těchto dnech nám bylo oblečení Devold velkou oporou. Zastavili jsme se jak u ledovce Bøyabreen, tak i u Supphellebreen a zakotvili u fjordu Lustra nedaleko NP Jostedalsbreen. Následující ráno nás přivítalo lepším počasím, proto jsme si po zaplacení parkovného mohli užít procházku ke známému a tedy i hojně navštěvovanému ledovci Nigardsbreen. Bohužel až k ledovci se člověk nedostane, pokud si nezaplatí tůru po ledovci s vůdcem a těch lidí. Dojeli jsme si k hrázi tvořící součást velkého ledovcového jezera Styggevatnet, z které byl vidět další bílý krasavec Austdalsbreen. Do této oblasti zavítá jen minimum turistů, čehož jsme využili a zdrželi se do dalšího dne. Vyrazili jsme na krásný výlet bez davů jen v naší tříčlenné skupině k ledovci Fåbergstølsbreen. Nejen že jsme ho měli pro sebe, ale dokonce jsme se ho mohli i dotknout, nádhera! Následovala i malá zastávka s výhledy na řadu dalších ledovcových splazů.
K Norsku patří vodopády, přece…
Předpověď počasí nám ulehčila rozhodnutí vynechat největší norská lákadla, trojlístek Trolltunga, Preikestolen a Kjeragbolten. Jde o nejnavštěvovanější norské treky k přírodním krásám, na kterých se během hezkého počasí čeká fronta, aby si člověk mohl udělat hezkou fotku. Na Kjeragbolten je nutné sucho, které nebylo. A přemrštěné parkovné 50 Euro na začátku trasy na Trolltungu nás zcela odradilo od hlavního proudu. Delší přesun v dešti přes Gaupne, Sogndal, Mannheller. V Laerdalu jsme se napojili na vyhlídkovou cestu Aurlandsfjellet nabízející ostřejší zatáčky než Trolí stezka. Zaparkovali jsme u Kinsarviku na výchozím bodu trasy ke čtyřem vodopádům (Søtefossen, Nykkjesøyfossen, Nyastøfossen, Treitafossen). Ráno nás probudilo sluníčko a přes den teploty kolem 20°C, konečně. Cesta k vodopádům místy kluzká a bahnitá, ale výhledy stály zato. Přemístili jsme se přes Oddu k fjordu Maurangstjordenn, kde jsme se setkali s karavanem rodiny od našeho kamaráda. Užili si společný večer, úspěšné rybaření ve vodách fjordu a tresky k večeři.
Naší poslední velkou zastávkou byl Rjukan, hydroelektrárenské město ležící na úpatí náhorní plošiny Hardangervidda, nad nímž se tyčí vrchol Gausta (1883 m). Gausta neunikl naší pozornosti. Elektrárna Vemork proslula výrobou těžké vody, díky tomu se stala cílem během druhé světové války. Přejeli jsme planiny až do městečka Heddal, abychom viděli proslulý dřevěný kostel. V Notoddenu jsme stihli natankovat, než zvýšili ceny na víkend. Přes Kongsberg a Lyngdalen jsme se dopravili do Osla, které jsme si prošli, ale vůbec nás neoslovilo, kromě parku Vigeland a nedalekého skokanského můstku a biatlonové střelnice Holmenkollen. Kamarád nás téměř po čtrnácti dnech opustil na letišti Gardermoen a my poté hned prchli opět do Švédska. Norsko je krásná země, díky které můžeme mít kvalitní kousky Devold oblečení na naší cestě. Bohužel množství turistů a přehnané částky za krásy, které vytvořila příroda, v nás vyvolaly rozporuplné pocity.
Vybíráte tričko, na které se budete moci spolehnout v teplejším i chladném počasí? Jindra s Danem spoléhají na Devold Hiking.
Klesne-li ručička teploměru níže, oblékají triko Devold Duo Active.
Hlavu před prochladnutím jim chrání čepice Alnes Cap.