1. díl Střední Ameriky

Nezávislý cestovatel Lukáš Kreis se s námi podělil o zážitky ze své cesty Střední Amerikou. Nebudeme Vás napínat. Jeho osobité vyprávění o Kostarice začíná.

Ať je to jak chce, ať si načtete cokoliv, být na místě, kam jedete je jiné, než číst nebo sledovat videa. Ten beat, atmosféra, vzduch, lidi a emoce dané destinace musíte nasát až na místě.

Střední Ameriku jsem si zalíbil pár let nazpět, po návštěvě Panamy. Věděl jsem, že Kostarika má krásnou přírodu a o Nikaragui jsem nevěděl lautr nic. Vlastně jet do „Niky“ v jednom zátahu s Kostarikou způsobilo to, že jsem si divoce koupil letenky do Liberie a ne do hlavního města San José. Liberia je blíž hranicím s Nikaragou, tak proč to nevzít najednou a nezkusit něco víc dobrodružnějšího, možná nebezpečnějšího? Asi dva týdny před odjezdem začaly v Nikaragui protesty proti vládě, což mě kupodivu nevystrašilo, ale přišlo mi to svým způsobem cool.

Kostarika

Liberia, kam jsem dorazil, byla má přestupní stanice za dobrodružstvím. Město celkem o ničem. Ani jsem neměl chuť ho objevovat a druhý den ráno jsem se s novými přáteli, párem z Kanady, vydal objevit dvě pláže. Potřeboval jsem nutně moře. Takže jsem začal trochu turisticky, den u moře. Další den jsem vystřelil za přírodou. Shuttlem jsem dorazil do La Fortuny, což je malé městečko s vulkánem Arenal a dalšími. Už tu zažili pár erupcí a vlastně kolem těch majestátních sopek se tu vše točí. Vidět poprvé Arenal z blízkosti je ohromující. Chtěl jsem ho vyšplhat, ale je tam přísný zákaz kvůli pár úmrtím a vážným zraněním.

Ono to není jako vyjít si Sněžku.

Tohle je jiný kalibr. Žádné cesty a musíte jít po prachu a ostrých kamenech. Dalo by se to, ale přišlo mi to jako riziko. Tak jsem si říkal, že to zkusím s průvodcem. Tak nějak nikdy se mi nelíbilo mít průvodce a bandu lidí s sebou, ale po zkušenosti z Malajsie mám jiný názor. Když je průvodce zkušený, je to i zážitek. A když ho i ta práce baví, je to zážitek na druhou, protože se dozvíte opravdu zajímavé věci. Myslím, že člověk co to dělá, musí být i entertainer. Sopka Arenal byl zážitek. Sice se může jen max. do třetiny, nebo možná méně, ale ta majestátnost pohltí.

Proběhlo ještě menší odskočení cestou na vodopád. Ten byl výborný tím, že jestli jste se na to cítili, mohli jste vlézt bokem za něj do jeskyně. Jeden z top zážitků v Kostarice. Cestou jsme potkali pár ptáků, ale z fauny nic výrazného. Poslední zastávka proběhla v horkých pramenech řeky, které ohřívá právě sopka. Na obličej jsme si rozetřeli místní bahno a do chřtánu vlili místní becherovku. Pohoda až do setmění.

Výlet s Pocahontas

Další den jsem se vypravil s pár lidmi na další túru, a to za řekou Celeste. Začalo to u prastarého stromu, který mě moc neoslovil. Pak návštěva místních indiánů se splachovacím WC a posléze hurá do džungle. Konečně tvrdší trek. Vedro, žlutý jedovatý had a jako průvodkyně místní Pocahontas. Mohla by z fleku hrát celovečerák. Dorozumívání probíhalo „španglicky“ a byla to zábava. Těch 500 schodů k vodopádu stálo za to. Vodopád epes páres a voda modrá jak z pohádky. Minerály a síra dotvořily tuhle krásu. Proběhla trocha teorie, procházka po pár mostech a nakonec koupání v řece, která se měnila z jasné modré na zelenou. Pivko k tomu a výlet byl u konce. Prima den.

Lukášovo vyprávění bude pokračovat příště. S Devoldem a Lukášem Kreisem se podíváme do sousední Nikaraguy!