Teď fyzicky stojím venku, je tu nějakých -25 stupňů. Už se zvolnil vítr,
který tady byl ráno. Byl ostrý, řezavý, nebyla to žádná legrace. Já jsem
si ráno ale dopřál ten čas, že jsem si v 6 hodin půjčil na základně
sněžné kolo a dojel jsem asi kilometr na tzv. ceremoniální jižní pól,
kde jsem to měl takto brzy ráno jen sám pro sebe. Asi 150 metrů odtud je
ten opravdový, zeměpisný jižní pól a tam jsem přemýšlel o tom, že když
jsem před lety došel na severní pól, tak to tam vypadalo přesně tak, jak
popsal Varel Frištenský ze hry Járy Cimrmana: “Je tam prd a není tam ani
stánek s občerstvením, který byl i na výletě na Kokořín.” jednoduše
proto, že tam jde jen o zamrzlou hladinu Severního ledového oceánu,
která se neustále pohybuje. Ale tady na jihu, tady to přece bude jasně
označené pevné místo navždycky. Je tady taková do země zaražená mosazná
tyčka, značka, která označuje pól. Ale protože jsem věděl, že právě dnes
– 1.1., se ta značka bude posouvat, tak jsem si přivstal a byl jsem tedy
jeden z prvních lidí na světě (to je takové legrační prvenství), který
se mohl podívat na tu nově umístěnou značku jižního pólu, tedy přesně
toho místa, kudy prochází zemská osa naší planety. Toho bodu, kolem
kterého se všichni otáčíme. Byl jsem překvapený, že je to o nějakých 5 –
7 metrů jinde, než to bylo včera. Zajímalo mě, co hraje tu roli, proč se
to posouvá a dozvěděl jsem se, že zkrátka Antarktický ledovec, na kterém
teď stojím a který má tloušťku nějaké 3 kilometry, se také neustále
pohybuje, takže jednou za rok se znovu přeměřuje geografický jižní pól a
značka se přemísťuje na to správné místo, kde má planeta doopravdy svou
osu.